František Dvořák (5. 6. 1932 – 30. 7. 1986 České Budějovice) byl absolventem reálného gymnázia v Českých Budějovicích. Odborné fotografické školení absolvoval u profesora Jána Šmoka. Povoláním byl propagační grafik v Koh-i-nooru České Budějovice. Byl členem Svazu výtvarných umělců a českobudějovické fotografické skupiny FOTOS. V letech 1962 – 1986 získal za svou tvorbu řadu cen doma i v zahraničí. Věnoval se i žánrové fotografii (např. kniha České Budějovice zblízka, 1965).
Už koncem padesátých let minulého století začal hledat způsob, jak vyjádřit složitost všech věcí našeho světa a definovat skutečnost prostřednictvím osobních prožitků. A jak dosáhnout toho, aby vzniklé obrazy obsahovaly ono vzrušující napětí mezi skutečností a osobním pocitem z ní.
Fotografie Františka Dvořáka jsou stejně reálné jako nereálné. Vyjadřují, kde se ocitl psychicky, pocitově i fyzicky. Vyprávějí o osamělosti, radosti, rozkoši i smutku. Holou skutečnost proměňují a obohacují o další dimenzi subjektivního hodnocení – záhadnost, přízračnost i neurčitost. Z potřeby vyrovnat se se životem, s jeho paradoxy, ironií, velikostí i nicotností, dospěl autor k novému fotografickému výrazu – k dialogu se skutečností prostřednictvím střetu citlivé lidské duše s chladným a necitlivým světem.
Fotografické dílo Františka Dvořáka dodnes čeká na odborné zpracování. Mělo by být zařazeno tam, kam právem náleží, na čestné místo v dějinách československé fotografie.
Bohuslava Maříková
František Dvořák (5. 6. 1932 – 30. 7. 1986 České Budějovice) byl absolventem reálného gymnázia v Českých Budějovicích. Odborné fotografické školení absolvoval u profesora Jána Šmoka. Povoláním byl propagační grafik v Koh-i-nooru České Budějovice. Byl členem Svazu výtvarných umělců a českobudějovické fotografické skupiny FOTOS. V letech 1962 – 1986 získal za svou tvorbu řadu cen doma i v zahraničí. Věnoval se i žánrové fotografii (např. kniha České Budějovice zblízka, 1965).
Už koncem padesátých let minulého století začal hledat způsob, jak vyjádřit složitost všech věcí našeho světa a definovat skutečnost prostřednictvím osobních prožitků. A jak dosáhnout toho, aby vzniklé obrazy obsahovaly ono vzrušující napětí mezi skutečností a osobním pocitem z ní.
Fotografie Františka Dvořáka jsou stejně reálné jako nereálné. Vyjadřují, kde se ocitl psychicky, pocitově i fyzicky. Vyprávějí o osamělosti, radosti, rozkoši i smutku. Holou skutečnost proměňují a obohacují o další dimenzi subjektivního hodnocení – záhadnost, přízračnost i neurčitost. Z potřeby vyrovnat se se životem, s jeho paradoxy, ironií, velikostí i nicotností, dospěl autor k novému fotografickému výrazu – k dialogu se skutečností prostřednictvím střetu citlivé lidské duše s chladným a necitlivým světem.
Fotografické dílo Františka Dvořáka dodnes čeká na odborné zpracování. Mělo by být zařazeno tam, kam právem náleží, na čestné místo v dějinách československé fotografie.
Bohuslava Maříková