Říkat tomu umění pokud tvůrce nic neumí, jen nahrne cizí fotky, obrazy a jiná díla z fotobank na webu a jiných zdrojů do programu, který za něho konečný obraz vytvoří, je silně přehnané. Na fotografických výstavách a už vůbec ne na foto soutěžích by se tato díla neměla objevovat, je to jiný svět, fantastický a zajímavý a určitě si najde své místo v kultuře. Na malíře a fotografy ale
nikdy žádný robot mít nebude, tak jako výrobky z plastu se nikdy ani nepřiblíží dřevu 🙂
Byla doba, kdy hodnocení „fotograficky věrné“ mělo svou platnost. Neboť klasický fotograf musel nejdřív potkat to, co chtěl fotit, a případně si to před expozicí ještě upravit. Takový fotograf musel mít to kýžené uspořádání věcí, světel či osob uskutečněné před sebou v reálu, teprve pak stisknout spoušť a nakonec z toho mít fotku právě toho, co předem viděl. Fotku fotograficky věrnou oné předloze.
Zdá se, že se suneme někam jinam. Ta cesta není hladká, jsou na ní schůdky, kterých jsme si možná nevšímali; ty spodnější se jmenují retuš, zeslabovač, jiné třeba podexpozice, solarizace, v digitálním světě pak presety. Pokaždé to bylo o schůdek výš. A teď jsme se octli před pořádně vysokým schodem, který se možná dal čekat.
Při prohlížení nejen svých jpg jsem občas místo klávesy F3 (umožňující zobrazení jpg v Salamadru, který používám) sáhl vedle, a stiskl F4. Což je zobrazení daného souboru v textové formě. A na jednoho se sesypalo strašlivé množství nejen písmenek, ale různých roztodivných znaků, které bych si s danou fotkou nikdy nespojoval.
Na tom mne fascinují dvě věci: kdybych byl dostatečně uměle inteligentní (AI), tak bych si tu fotku zřejmě mohl klidně napsat. Potřeba by k tomu byla jen ta klávesnice, žádná ženská by mi nemusela pózovat, nemusel bych čekat až se mraky uskupí do přaného tvaru, nějaké protisvětlo by mne prostě nezajímalo. Problém spočívá v tom, že jednak nejsem dostatečně uměle inteligentní. Ta druhá věc? Nemám tu bezbřehou mozkovou, totiž: AI kapacitu, abych vůbec dokázal rozeznat, co do toho textového ekvivalentu daného obrázku napsat. Zbývá už jen se sebekriticky zamyslet, zda jsem jen neuměle inteligentní, nebo neuměle neinteligentní. Ale fotit mne pořád baví.
Velmi zajímavé!
Říkat tomu umění pokud tvůrce nic neumí, jen nahrne cizí fotky, obrazy a jiná díla z fotobank na webu a jiných zdrojů do programu, který za něho konečný obraz vytvoří, je silně přehnané. Na fotografických výstavách a už vůbec ne na foto soutěžích by se tato díla neměla objevovat, je to jiný svět, fantastický a zajímavý a určitě si najde své místo v kultuře. Na malíře a fotografy ale
nikdy žádný robot mít nebude, tak jako výrobky z plastu se nikdy ani nepřiblíží dřevu 🙂
Byla doba, kdy hodnocení „fotograficky věrné“ mělo svou platnost. Neboť klasický fotograf musel nejdřív potkat to, co chtěl fotit, a případně si to před expozicí ještě upravit. Takový fotograf musel mít to kýžené uspořádání věcí, světel či osob uskutečněné před sebou v reálu, teprve pak stisknout spoušť a nakonec z toho mít fotku právě toho, co předem viděl. Fotku fotograficky věrnou oné předloze.
Zdá se, že se suneme někam jinam. Ta cesta není hladká, jsou na ní schůdky, kterých jsme si možná nevšímali; ty spodnější se jmenují retuš, zeslabovač, jiné třeba podexpozice, solarizace, v digitálním světě pak presety. Pokaždé to bylo o schůdek výš. A teď jsme se octli před pořádně vysokým schodem, který se možná dal čekat.
Při prohlížení nejen svých jpg jsem občas místo klávesy F3 (umožňující zobrazení jpg v Salamadru, který používám) sáhl vedle, a stiskl F4. Což je zobrazení daného souboru v textové formě. A na jednoho se sesypalo strašlivé množství nejen písmenek, ale různých roztodivných znaků, které bych si s danou fotkou nikdy nespojoval.
Na tom mne fascinují dvě věci: kdybych byl dostatečně uměle inteligentní (AI), tak bych si tu fotku zřejmě mohl klidně napsat. Potřeba by k tomu byla jen ta klávesnice, žádná ženská by mi nemusela pózovat, nemusel bych čekat až se mraky uskupí do přaného tvaru, nějaké protisvětlo by mne prostě nezajímalo. Problém spočívá v tom, že jednak nejsem dostatečně uměle inteligentní. Ta druhá věc? Nemám tu bezbřehou mozkovou, totiž: AI kapacitu, abych vůbec dokázal rozeznat, co do toho textového ekvivalentu daného obrázku napsat. Zbývá už jen se sebekriticky zamyslet, zda jsem jen neuměle inteligentní, nebo neuměle neinteligentní. Ale fotit mne pořád baví.